Jmenuji se Ondřej Mráz a nyní vstupuji do třetího ročníku v oboru Politologie / Politická komunikace a politický marketing na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kam jsem zamířil po studiu zdejšího gymnázia. 

Vždy jsem se zajímal o veřejné dění, které jsem měl potřebu nejen sledovat a vyjadřovat se k němu, ale postupem času se na něm také snažit podílet. Ve svém volném čase rád trávím čas s přáteli a rodinou. Rád sportuji, například rekreačně běhám a hraji florbal. Od svých třinácti let se také zajímám o genealogii. Jsem velkým fanouškem detektivek Agathy Christie s Herculem Poirotem, stejně jako skvělých her Divadla Járy Cimrmana. 

Co se politických aktivit týče, poslední čtyři roky se snažím angažovat v komunální politice v našem městě, jednak v rámci Místní komise Mařatice, ale zejména na úrovni naší místní organizace KDU-ČSL, kde jsem posledního dva a půl roku jejím místopředsedou. Vždy jsem se také snažil podporovat občanskou angažovanost, zapojovat se v různých kampaních a zvyšovat u lidí povědomí o politice. Nejraději vzpomínám na senátní kampaň Josefa Bazaly.

Angažování se v politice, resp. obecně zájem o politiku, to je něco, co mě provází přibližně od mých deseti let. Je to asi docela nezvyklé, ale zkrátka to tak mám. Pamatuji si například, že jsem v tom věku velmi prožíval sněmovní volby. V roce 2016, tehdy mi bylo šestnáct let, jsem vstoupil do mládežnické organizace Mladí lidovci. V současnosti je to mimochodem největší mládežnická politická organizace, která má asi 400 členů. To mi dalo větší vhled do politiky a možnost nějakým způsobem poznat jiné mladé lidi podobného smýšlení. Zároveň jsem byl vděčný za možnost zapojovat se do volebních kampaní i za to, že se mi odkryla řada příležitostí k vlastnímu rozvoji, protože Mladí lidovci jsou organizací, která klade mimo jiné na vzdělávání a osobní rozvoj velký důraz.

Nevím, asi jsem už zkrátka taková povaha. (smích) Určitě mě k tomu nevedli rodiče. Měl jsem například možnost osobně se pobavit s Jakubem Čechem, který je poměrně mediálně známý občanský aktivista v mém věku, a ten to měl velmi podobně. Zkrátka již v mých 10 letech jsem sledoval předvolební kampaň do sněmovních i komunálních voleb. Pamatuji si, že jsem se tehdy ptal jedné paní učitelky, koho bude volit, nebo že mi rodina měla tipovat volební výsledky a že jsem pak byl smutný, když v tom roce (2010) KDU-ČSL vypadla ze Sněmovny. Celé odpoledne jsem tehdy průběh sčítání voleb sledoval prostřednictvím volebního studia. Normální to není, to jsem věděl už tehdy, ale už jsem takový (smích) a je potřeba se i s takovými zájmy naučit pracovat a někdy se nebrat tolik vážně. A myslím, že se mi to daří.

Určitě by se něco našlo. Všechno to ale přichází spíše postupně. Je rozdíl mít 10, 13 nebo 17 let… Co si ale určitě pamatuji, je, když mi bylo těch třináct let, tak se mě někteří učitelé na víceletém gymnáziu ptali, jestli nechci být politologem – tak v tomto případě to pan prof. Tomala a další trefili. (smích) Často jsem v té době v některých věcech učitele (hlavně občanské výchovy) opravoval, ale nechovali kvůli tomu vůči mně nějakou zášť. V  roce 2013 jsem se spolužákem uspořádal takové malé „volby“, kde spolužáci a učitelé odvolili do mnou vlastnoručně vyrobené „urny“. Později jsem na podzim r. 2017 přišel s nápadem připojit se k projektu Studentských voleb. A tak se Gymnázium Uherské Hradiště zapojilo do prezidentských voleb 2018 a rok nato i do voleb do Evropského parlamentu, přičemž já jsem byl předsedou volební komise. Za to, že se tyto volby povedlo uskutečnit, jsem rád, protože je to celostátní projekt pro všechny studenty od 15 let, který se koná pouze na přihlášených školách. Myslím, že podobné projekty přispívají k tomu, aby se u mladých lidí zvyšovala volební účast v „běžných“ volbách a aby o politice více přemýšleli už před dovršením plnoletosti.

V první řadě bych chtěl říci, že svoji účast neberu – a věřím, že ani v budoucnu nebudu brát – jako ambici, ale spíše jako něco, co je mi přirozené a nějakým způsobem mě to naplňuje v tom smyslu, že se tu cítím užitečný a kde mi mé aktivity dávají smysl. Věřím, že pro tuto činnost opravdu nějaké vlohy (křesťan by možná řekl spíše hřivny) mám, a jsem rád, že je zde můžu rozvíjet s lidmi, kteří vidí řadu věcí velmi podobně. Politika je ve své podstatě velmi konfliktní věc a mnohdy dlouho trvá, než jsou vidět výsledky věnovaného úsilí. Jsem s tím ale smířený a snažím se být věrný svým ideálům a nenechat se některými věcmi znechutit. Kam mě „osud“, a mám na mysli i profesně, zavane, netuším, ale vždy bych chtěl zůstat raději v Hradišti, než odejít třeba do Prahy…

Mně je zcela jistě blízké téma dostupného bydlení, protože je to skutečně věc, kterou lidé potřebují a potřebovat budou a kterou je nutné řešit. Jsem rád, že náš místostarosta Čestmír Bouda tuto oblast v Hradišti začal dávat do pohybu, a to např. v ulici Štefánikově formou půdních vestaveb. Je potřeba neustále hledat vhodné prostory k bydlení, protože mladí lidé těžko nacházejí solidní bydlení, které by nebylo nad jejich finanční možnosti. 

Také svůj úkol vnímám tak, že bych chtěl politiku více přiblížit lidem. Přiznám se, že jsem do tohoto končícího volebního období nikdy jednání zastupitelstva nesledoval a vím, že lidé mají o něm i chodu radnice častokrát zkreslené představy. V tomto ohledu zde vidím velký potenciál v osobní rovině i na sociálních sítích politiku vysvětlovat a přibližovat lidem. Vzhledem k tomu, že si mě řada mých kamarádů a známých spojuje s KDU-ČSL (např. skrze různé zapojení do kampaní či mou prezentaci na Facebooku), tak se mě často ptají, „jak co vidím“, jde především o témata z celostátní politiky. A já jsem vždy rád za to, že jim můžu něco přiblížit nebo říct svůj pohled na věc. A toto vidím jako jeden z úkolů komunálního politika – jednak přijímat podněty a naslouchat názorům lidí, mezi kterými se pohybuje, a předávat je dál, ale také vysvětlovat, co se „na městě“ nebo i na vyšších úrovních děje. Tady bych ještě dodal, že věřím, že bude čím dál běžnější, že si lidé budou některé informace hledat přímo „u pramene“ a budou méně věřit tomu, jak je interpretují některá média či někteří politici.

Určitě se snažím zajímat o místní části. Sám jsem byl v tomto volebním období členem místní komise Mařatice, což je mj. i pro mě dobrá věc skrz nabírání zkušeností. Zároveň se nejedná o nějaké příliš formální prostředí, kde bych se bál vyjádřit svůj názor. Zde bych také rád řekl, že jsem velmi rád, že se naší komisi podařilo rekonstruovat řadu dětských hřišť ve starých Mařaticích, na Hliníku, na Rybníku a neměl bych zapomenout ani hřiště na sídlišti Východ.

Co se dalších místních částí týče, tak se snažím být v obraze, co se ve které místní části řeší. Myslím, že jsem v tomto ohledu poměrně informovaný. Využil jsem například i možnosti setkání starosty s občany v místní části Štěpnice. Nejsou mi lhostejné ani problémy Jarošova, ke kterému mám také určitý vztah. Docela silně jsem např. vnímal starosti lidí, kteří nesouhlasili s přesunem v minulém roce často probíraného jarošovského kříže. Za tímto účelem přišli Jarošovjané rovněž s peticí, kterou podepsalo asi 400 lidí. Osobně jsem tyto lidi chápal a byl zastáncem toho, aby se našla cesta, jak opravit komunikaci tak, aby kříž, postavený v roce 1884, zůstal na stávajícím místě.

Jarošov je také část, ze které není žádný zastupitel města, proto do jisté míry chápu, že se v takových situacích mohou jeho obyvatelé cítit přehlížení. Alespoň tak to od některých Jarošovjanů vnímám.

Když dávám nějaký obsah na sociální sítě, tak se vždycky snažím, aby byl neutrální nebo pozitivní. Jen výjimečně negativní. Myslím si, že je to cesta, která je správná. Dobrých a povzbudivých zpráv není nikdy dost… A myslím, že to platí i ve vyjadřování k veřejným tématům. Hradiště je sice městem už okresní velikosti, ale stále si myslím, že lidé mají rádi, když se komunální politici snaží nebýt ve své prezentaci vyloženě negativní. Ale i taková uskupení, založená na kritice, která je mnohdy spíš kritikou apriorní, se tady v Hradišti najdou. Mně osobně tento přístup blízký není.

Pro mě je a vždy byla důležitá autenticita, a jestliže mě okruh mých blízkých bere autenticky a můžou mi v tom, co dělám nebo co říkám, důvěřovat, tak proč bych to nemohl přenést trochu dál…

Jak jste řekl, vždycky záleží na výsledku voleb, a zvlášť v komunální politice nejde ani tolik o strany jako o lidi. Čím jsem si ale jistý, je, že bych byl jednoznačně proti tomu být v koalici s volebním subjektem, který spolu sestavily KSČM a SPD, a věřím, že to tak vidí i ostatní mí spolukandidáti.

Lidoveckým tématem obecně vždycky byly sociální služby a s tím spojené oblasti, protože KDU-ČSL vždy byla stranou, která se snažila být solidární se slabšími. Nyní máme našeho předsedu Mariana Jurečku na Ministerstvu práce a sociálních věcí. A je to docela běžné, že si i na komunální nebo krajské úrovni lidovečtí politici berou tuto oblast na starost. V Uherském Brodě je pro tuto oblast vyčleněný radní David Surý, u nás z pozice místostarosty města Čestmír Bouda. Takže je to právě sociální oblast, kde je na všech úrovních nějaká shoda v tom, jak ji vnímáme.

Pevně věřím, že se nám minimálně podaří obhájit současné tři mandáty. Doufám ale, že můžeme i posílit na čtyři. Cokoliv nad čtyři mandáty bych určitě bral jako senzační výsledek. Myslím, že první šestice, kterou se navenek snažíme více prezentovat, je velmi pestrá, co se profesního i věkového složení týče, má široký záběr, a že proto můžeme oslovit řadu nových voličů. Doufám, že i program, který jsme pilovali přibližně půl roku, budou voliči vnímat pozitivně. Stejně tak náš lídr a místostarosta Čestmír Bouda má za sebou aktivní čtyři roky a věřím, že ji lidé, kteří jeho práci sledují, jistě ocení. Kdo mě zná, tak ví, že sám dělám pro náš výsledek maximum, a věřím, že se v sobotu 24. září můžu nechat příjemně překvapit.

K těmto volbám se snažím přistupovat s odhodláním, ale i s pokorou. Pokud přispěju k našemu společnému výsledku, ale sám se zastupitelem nestanu, nebudu to rozhodně brát jako neúspěch. Jsem sice mladý, ale nevzal jsem se tu z čista jasna. Myslím, že řada voličů můj zápal, aktivity nebo názory vnímá a může ve volbách ocenit. Pokud se zastupitelem nestanu, rád bych pokračoval v Místní komisi Mařatice, přemýšlím rovněž nad tím, že bych se za naši stranu nechal nominovat do kontrolního výboru města nebo do komise pro životní prostředí, což jsou orgány města, ve kterých si dovedu představit, že bych působil. To je ale ještě daleko a i tyto věci se budou samozřejmě odvíjet od výsledků voleb.

Hradiště je jednoznačně městem kultury. Máme zde každoročně Slavnosti vína nebo Letní filmovou školu. Působí tady Slovácké divadlo i řada folklorních souborů, které udržují naše tradice. To vše tvoří Hradiště tak, jej známe, a i díky tomu jsem na Uherské Hradiště náležitě hrdý.

Sám jsem od devíti do dvanácti let chodil do atletiky, pochytil zde mnoho dobrých návyků a stále ji mám velmi rád. Příležitostně také zajdu na zápasy 1. FC Slovácka, které mi poslední sezónu dělalo velkou radost a už se těším na zápasy Evropské konferenční ligy. Mimo tyto v Hradišti viditelné sporty také hodně sleduji biatlon. Určitě se tedy považuji za fanouška sportu. V současnosti chodívám pravidelně běhat a v rámci Orla hraji rekreačně florbal. Zde jsem také v minulosti pomáhal vést jednu florbalovou skupinu.

Podle mého názoru není v našem městě dostatečně naplněný potenciál toho, aby byly využity všechny prostředky na investice. Někdy mám pocit, že se čekáním na nějaký dotační titul zbytečně otálí ve věcech, které jsou potřeba už nyní. Věřím, že se městu podaří zefektivnit tuto složku rozpočtu a že v součinnosti s úředníky města bude realizována řada potřebných projektů.

Co mě velmi mile potěšilo, byla například výměna některých chodníků ve Smetanových sadech, kdy zde byly instalovány, místo betonových ploch, povrchy ekologičtější. V této oblasti mně také vždycky udělá radost, když vidím, že probíhá výsadba nové zeleně, a to nejen v extravilánech města, ale i ve městě samotném, protože se tím výrazně snižuje teplota vzduchu a zpříjemňuje průchod danými ulicemi. Mimo to jsem také zastáncem tzv. zelených střech nejen na veřejných budovách. Také jsem vždy podporoval různé vodní prvky v centru města. Co se týče zmiňované „CTZky“, určitě bych podpořil jakékoliv řešení, které nebude škodit životnímu prostředí a zároveň ceny za teplo nevyžene příliš vysoko.

Moje maminka vstoupila do KDU-ČSL v roce 2016, tedy v roce, kdy jsem já vstupoval do mládežnické organizace Mladí lidovci. V roce 2018 se stala zastupitelkou. Před rokem se rozhodla dále pokračovat v městské komisi pro bydlení a v kontrolním výboru města, nicméně pozice zastupitelky se vzdala. Důvodů bylo více, to se ovšem spíše zeptejte jí. Určitě byla svědomitou zastupitelkou. Dělá řadu prospěšných, hlavně dobrovolnických, aktivit, ve kterých se může realizovat a jejichž plody jí přinášejí radost. Za KDU-ČSL však samozřejmě nadále stojí. I mě v mé letošní kandidatuře plně podporuje. A jsem rád, že jsem skrze ni mohl do některých věcí více nahlédnout a v tomto směru od ní můžu čerpat zkušenosti. Politiku se ale s přibývajícím časem snažíme spíše neřešit a „nekazit“ tím někdy ostatním členům domácnosti náladu. (smích)

Spíše já ji. Bylo tam ještě oslovení třetí osobou, ale určitě jsem to byl vždy já, kdo doma více řešil například celostátní politiku… Je to něco docela netradičního. Ona sama ze své iniciativy vstupovat nechtěla, byť s KDU-ČSL vždy sympatizovala. Myslím si, že tím, že bylo a je relativně málo žen v politice, když přišla zmíněná nabídka, vnímala to tak, že může KDU-ČSL v našem městě i městu jako takovému pomoci.

Jak už jsem řekl na začátku, studuji dvouobor Politologie a Politická komunikace a politický marketing. Vedoucím naší Katedry politologie a evropských studií je docent Tomáš Lebeda, kterého lidé mohou znát i z médií, často např. bývá zván do volebních studií apod. Mimo obory, které jsem zmínil, se pro bakalářské studium dají zvolit ještě Mezinárodní vztahy a Evropská unie. Tyto obory pak mají blízko např. k diplomacii.

Na katedře se zabýváme různými věcmi – volebními systémy nebo jejich vývojem, faktory populismu nebo nacionalismu, různými ideologiemi. Děláme také kvantitativní datové analýzy. Učí nás vytvářet volební mapy, ale uplatnění těchto technik není zdaleka jen v oblasti politologie. Mně osobně by byla blízká např. práce v neziskovém sektoru, např. pro nějakou agenturu, zabývající se výzkumy veřejného mínění. Stejně tak je mi blízká oblast marketingu. Dovedu si představit, že bych v životě v tomto odvětví pracoval, a to ne nutně v marketingu politickém, např. v zázemí KDU-ČSL. Někteří studenti si studium politické komunikace a marketingu kombinují se žurnalistikou, která se vyučuje na vedlejší katedře. Jsou to v mnohém podobné obory. Musím říct, že i tato oblast je mi docela blízká. A protože vidím, jak je v dnešní době investigativní žurnalistika potřebná, třeba se i se znalostmi nabytými při studiu politologie vydám tímto směrem. Uvidím, nechávám to otevřené.

Ano, do značné míry máte pravdu. Myslím, že pokud nějaký mladý člověk chce a má určité kvality, čímž se teď nechci přeceňovat, tak tu příležitost, pokud si za tím jde, dostane. Je to vidět např. na lidoveckém náměstkovi hejtmana Jihočeského kraje Františku Talířovi, který za KDU-ČSL v roce 2019 kandidoval na 6. místě do Evropského parlamentu v necelých 26 letech. O rok později se pak ve 27 letech stal náměstkem hejtmana. Příklady mladých lidoveckých politiků můžeme vidět např. i v Jihomoravském kraji v osobách náměstka primátorky Brna Petra Hladíka a jihomoravského hejtmana a bývalého starosty Velatic Jana Grolicha, který, podle mého názoru, svým osobitým stylem může oslovit řadu zejména mladých lidí.

Já sám jsem se od roku 2016 zapojoval do různých kampaní, a to nejen lidoveckých. Například i v prezidentské kampani současného senátora Pavla Fischera. Nejvíce zkušeností, ale i zážitků, mám však ze senátní kampaně pana senátora Jožky Bazaly, se kterým jsem objezdil většinu senátního obvodu. Jsem vděčný za to, že všechny mé aktivity napomohly k tomu, abych v rámci KDU-ČSL získal důvěru a mohl být čtverkou na kandidátce. Dělám vše, abych tuto důvěru nezklamal.

Rada, jako výkonný orgán města, má jako určitou pomocnou ruku jednotlivé komise.
Jsou to například komise pro sport, pro vzdělávání, pro kulturu, pro dopravu a tak dále, ale také komise místní, např. v té sadské působil náš místostarosta Čestmír Bouda několik volebních období, než se stal místostarostou. V Míkovicích je zase předsedkyní naše příznivkyně paní Martina Dočekalová. Do každé komise může kterákoliv ze stran zastupitelstva nominovat někoho, kdo tam za ně v daném volebním období pracuje a má možnost se k místním tématům vyjadřovat.

Samozřejmě. Samotná komise je poradním orgánem města, takže definitivní slovo nemá, každopádně rada města ve většině případů její stanovisko akceptuje. A jestliže si místní komise řekne, že tento chodník nebo toto hřiště jsou pro ně prioritou a mají na to dostatek vyčleněných finančních prostředků, ty se mimochodem odvíjí od počtu obyvatel místní části, tak tímto způsobem může realizovat řadu svých priorit. Pokud svůj rozpočet nevyužije celý, může si pak ušetřené peníze převést do dalšího roku, např. na nějakou nákladnější investiční akci.

Musím říct, že zejména v menších místních částech, jako jsou Vésky nebo Míkovice, lidé skutečně vědí, kdo je členem komise a že prostřednictvím těchto členů mohou předávat své podněty.

Mockrát děkuji.